Historie

You Tube přesto vysílá programy staré i několik let

O registraci Jazzové sekce bylo požádáno v r.1969. Veškeré její spolkové,ediční,koncertní,výstavní a další činnosti jsou zdokladovány. Bohatý je zejména fotoarchív do současnosti včetně zahraničních výstřižků, dále výstavní dokumenty o historii Československa, významných jazzmenech, legiích, prezidentech nebo éře beat generation.

Zápůjčky možné nejsou (ztráty, poškození); ofotografování lze (s malými výjimkami)

    Foto nad dveřmi do čítárny JS je od Šárky Andělové, 2017

Předsedou Jazzové sekce je Karel Srp, místopředsedou Joska Skalník

V posledních dvou desetiletích byly o Jazzové sekci publikovány nehorázné nesmysly, dokonce od tzv.badatelů historiků, kteří se v dané době vozili v kočárku. Stopy zanechaly i články bývalých členů, kteří se bez nátlaku členství v Jazzové sekci písemně zřekli – doložíme ověřenými dokumenty, jeden dokonce nabízel Ústřednímu výboru Komunistické strany spolupráci, jak se dochovalo v hlášení agenta StB, kterému současný držitel ocenění za tzv. III.odboj nabízel své konkrétní služby.Agent je popisuje a žádá X.správu ministerstva vnitra o další pokyny –  jiný“držitel odboje“ vydal policii adresář několika tisíc členů Jazzové sekce; z něj vyšetřovatelé čerpali a 200 členů po celé republice vyslýchali (protokoly existují). Další  oceněný nebyl ve vazbě za politickou činnost, ale, že mu policie přišla neodváděné peníze do kasy JS. Atd.

 Veřejnosti jsou předkládány písemnosti, jejichž pravost lze vyvrátit znaleckými posudky, třeba v televizi. Je pravděpodobné, že v tomto roce Jazzová sekce část pomluv legální cestou spláchne. Dokumenty bude publikovat na těchto stránkách. Byla vytvořena napodobenina webových stránek původní Jazzové sekce a jejím jménem vydávána různá prohlášení. (více pod ikonou Soudy).

Foto nad dveřmi do čítárny JS je od Šírky Andělové, 2017

 

Učebna ze sklepa, který sloužil přes sto let jako odkladiště krámů. Srpen 2020

 

 Unijazz dle agenta Projektant – Vladimír Kouřil

Nedá mi to, abych se nevrátil k tématu, které jsem považoval za vyřešené již v první polovině devadesátých let minulého století. Bohužel tomu tak není a docela mne překvapilo, kolik lidí i po tolika letech nemá stále jasno, jaký je vztah mezi původní Jazzovou sekcí, Jazzovou sekcí – Artforem a Unijazzem. Měl jsem za to, že jsem vše vysvětlil v unijazzním Zpravodaji z dubna roku 1991. Ale není tomu tak a musel jsem v poslední době zodpovídat k této záležitosti spoustu dotazů.

Tolik úvod Vladimíra Kouřila, který podepsal slib věrnosti ministerstvu vnitra, aby za dva roky vstoupil do Jazzové sekce- písemnost lze doložit.

Kouřil dále: Zájem širší veřejnosti o to, jak to bylo s Jazzovou sekcí a hlavně se spoluprací jejího tehdejšího šéfa Karla Srpa s StB, vyvolal neuvěřitelný záměr prezidenta Zemana jmenovat Srpa členem Etické komise ČR, která rozhoduje o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, jež Srpovi nebylo uděleno právě touto komisí. Na to reagovala řada osobností, které měly v minulosti s Karlem Srpem a jeho donášením informací StB co do činění. Nejviditelnější byla reakce Jaroslava Hutky. Jmenování Srpa členem komise naštěstí odmítl kontrasignovat premiér Sobotka s odkazem na veřejně dostupné zdroje, z nichž vyplývá, že Srp měl „dlouhodobě a opakovaně donášet StB“. Tím kauza ale zdaleka nekončí. Zdá se, že se Karlův přítel prezident Zeman, a už vůbec ne sám Karel Srp, vzdává boje o tento post. Karel Srp totiž podal žalobu na písničkáře Jaroslava Hutku. V ní žádá písemnou omluvu i stažení Hutkových výroků o tom, že Srp spolupracoval s StB. Případem se nyní bude zabývat Obvodní soud pro Prahu 2. Hutka k tomu pro Novinky.cz řekl: „Nechápu, proč já bych se měl omlouvat za Srpovu spolupráci s StB? To by se snad měl omluvit on. Proč bych se měl já, jako oběť, omlouvat člověku, který mě poškodil? Jinak tato doba v tom, že se dá všechno zpochybnit, je poněkud rozvrácená, tak člověk může čekat téměř všechno, i takovou žalobu”.

 

A jak to tedy bylo s Unijazzem a Srpem? O všem jsme s Vladimírem Kouřilem dlouze povyprávěli reportérce pořadu ČT 128 hodin. Do vysílání se však dostalo snad jenom po jedné větě od každého. Budiž, je pochopitelné, že mediálně nosnější je aktuální kauza s Jardou Hutkou. Tak tedy pro vás. Název Unijazz jsme poprvé zveřejnili někdy v listopadu 1987, kdy tehdejší „pracovní výbor“, který se ustanovil po uvěznění řádného výboru JS pod vedením Jiřího Exnera a který se postupně doplňoval o nás, kteří jsme se vraceli z vězení, se snažil pokračovat v činnosti Sekce a zlegalizovat ji. Mělo se tak stát z pochopitelných důvodů pod jiným názvem. Už v této době jsme začali být ostražitější, protože od Srpa, který byl ještě na Borech, chodily znepokojivé vzkazy – ten či onen z nejužšího okruhu zradil, někdo další ulil nějaké peníze a podobně. K širšímu okruhu členů jsme tyto zprávy, které mohly rozložit vše ještě v zárodku, nepouštěli. Když se Karel, jako poslední z nás, vrátil z kriminálu, o všem, co se za dobu jeho nepřítomnosti v úsilí o pokračování sekční práce odehrálo, jsme ho informovali. Ale potázali jsme se se zlou. Srp měl evidentně problém s tím, že něco, co neměl pod kontrolou, fungovalo i bez něj a projekt Unijazzu opustil na jaře 1988. Písemně o tom později, ale ještě za minulého režimu, informoval i odbor vnitřních věcí NV hl. m. Prahy. O tom, jsme samozřejmě neměli ani tušení. S Karlem Srpem jsem se rozešel v únoru 1988 a tehdy jsem se domníval, že hlavním důvodem je rozdílná představa o budoucím fungování Unijazzu. Přesněji řečeno, Karel nechtěl v této práci, podle jeho vlastních slov, dál pokračovat. Vše ale bylo hodně jinak, než jsme si tenkrát mysleli. To se v celé nahotě zjevilo až po sametu. Srp v té době začal pracovat na vzniku Artfora a současně se všemožně snažil zabránit registraci Unijazzu a povolení jeho legální činnosti, a to i za cenu donášení o našich aktivitách úřadům. To nás vystavovalo poměrně velkému nebezpečí, protože někteří z nás byli za činnost v Jazzové sekci odsouzeni k podmíněným trestům a pokračování v jakýchkoli aktivitách bylo velkým rizikem. A konec totalitního času byl v nedohlednu. Nicméně jsme tehdy stále věřili, že výslechy, vyhrožování dopadem na rodiny, odvážení z pracovišť na „výlety“ a další praktiky tehdejší moci, je záležitost pouze StB a Srp v tom nemá prsty. Je smutné, že tomu tak nebylo. I díky uvedeným praktikám se Srpovi podařilo ještě za totality uspět u úřadů, které povolili činnost Artfora, dnes Jazzové sekce – Artfóra, byť jen na území hl. m. Prahy.

Ještě i po listopadu 1989 Srp mezi bývalé členy Jazzové sekce rozhlašoval, že jsme spolupracovali s StB. Šíření této nepravdivé informace velice zkomplikovalo rozjezd legální činnosti Unijazzu po listopadu ’89, protože nám, na rozdíl od Srpa, nikdo nevěřil a nebylo možné tuto informaci nijak vyvrátit. Velice nás to poškodilo, finančně, ale hlavně morálně. Vše se, alespoň částečně, obrátilo až po zveřejnění Cibulkových seznamů. To bylo pro nás ale už trochu pozdě, porevoluční boom využil Karel Srp pro „své“ Artfórum.

Pozn.Jazzové sekce k textu: V zachovaném spise hlášení generála Cardy náměstku ministra vnitra generálu Lorencovi je uvedeno, že „k rozkladné činnosti Jazzové sekce přispívá úspěšně sekce Mladé hudby.“  Jejího předsedu titulovali na ministerstvu kultury – soudruh Zajíček. Jak dále uvádí agent Projektant, šlo nátlaku odolat….

Ani v době po listopadu jsem neměl potřebu se k těmto událostem vracet. Považoval jsem a stále považuji za úžasné, co se Jazzové sekci a lidem, kteří zde pracovali, podařilo. Dodnes je pro mne Jazzová sekce fenomén, bez kterého by můj život a předpokládám, že i životy mnoha dalších, ve druhé polovině sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století byl nepředstavitelně šedivý. Role Karla Srpa zde byla nezastupitelná, většina z nás mu naprosto věřila. Neměli jsme ani tušení, jaké nepravosti by za úspěchem Sekce mohly také být. Neodsuzuji nikoho, kdo podlehl a podepsal spolupráci s StB. Většinou to bylo pod nátlakem a často v nějaké těžké životní situaci, jako rukojmí byly brány i děti a jejich budoucnost. Ale z vlastní zkušenosti také vím, že šlo odolat. Smutné je, že řada lidí, kteří podlehli, se k tomu nedokázala postavit čelem a říct, jak vše bylo. Neomlouvám ovšem nikoho, kdo spolupracoval s mocí vědomě, za účelem nějakého profitu na úkor jiných a navíc velice aktivně. A tak se, je mi to líto, choval a v podstatě stále chová Karel Srp starší.

Převzato z Unijazzího zpravodaje 3/2017

magazinuni.cz, Čestmír Huňát, předseda Unijazzu, březen 2017

**********************************

HUŃÁT a UNIJAZZ 31.10.2020

až 31.10.2020 jsem narazil na článek Čestmíra Huňáta nazvaný Karel Srp a Unijazz z ledna 2020 prý publikovaná někde již dříve:
.
Uvádím: Nikdy jsem nepřipustil zákaz Jazzové sekce během normalizace.Nikdy nezapsal do protokolu u výslechu. Trval na existenci u soudu. Unijazz vznikl když jsem byl na Borech. Zrušen byl, když jsem ještě byl na Borech. Huňát lže.

Během mého věznění se bývali aktivisté Jazzové sekce, Tomáš Křivánek(krycí Slávek) Čestmír Huňát (Miroslav), Vladimír Kouřil(Projektant, slib pracovat pro vnitro podepsal již dva roky před vstupem) a pár dalších rozhodli založit obdobnou organizaci pod jiným názvem. Tito čučkaři sepsali Hlavní zásady Sdružení pro jazzovou hudbu ve vztahu na světovou kulturu – UNIJAZZ a předložili obsáhlý organizační řád civilně správnímu úseku Ministerstva vnitra ČSR. Bylo to 15.září 1987, tedy kdy jsem byl, jako předseda zakázané Jazzové sekce ve vězení, dokonce na díře za dopis Husákovi. (viz.písemnosti).Nemohl jsem proti čučkařum podnikat kroky, jak tvrdí Huňát
Přípravným jednáním k vyhlazení původní Jazzové sekce vedla opakovaná jednání čučkařů s agentem StB a zároveň ředitelem Ústavu pro kulturně výchovnou činnost v Praze, který v budově spravoval i konspirační byt.(viz.písemné a zvukové záznamy). O krocích mne zlomkovitě informovala do vězení manželka, která jediná mi směla psát. Vnitro čekalo, že v kontrolovaných odpovědích budu proti založení náhražky Jazzové sekce. Mohlo by prohlásit, že se vězení vymyká výchovnému poslání a mohlo trest navýšit. Měl jsem tytéž bachaře jako Duka, Průša, Havel, Čeřovský….Tedy bachaře s vyznamenáními za Vítězný Únor….

Mezitím o vytváření Unijazzu, jako pokračovateli Jazzové sekce, informoval západní rozhlas. Prý pro registraci je nutný počet členů a adresa. Na poště, vysedával důstojník, který pak všechny evidoval. Vnitro získalo čerstvý seznam opozice v celé republice.
Když jsem se to dozvěděl od nového mukla,šílel jsem; čučkaři předhodili policii čerstvý seznam 2178 osob z roku 1987. Byly zaevidovány jako státunebezpečné zdroje. Nyní se to dozvídají poprvé. Seznamy existují.
Na cele jsem nevěděl, že vše organizuje jeden spolupracovník StB s dalším agentem, který do Jazzové sekce vstoupil s nabídkou vyřizovat administrativu.(slib věrnosti se dochoval a je úředně potvrzen). Oba byli členové přípravného kolaboranstkého Unijazzu.
Dne 17.listopadu 1987, však vnitro narazilo u ministerstva kultury. Poukázalo na legislativu, že pro každou spolkovou činnost může ze zákona existovat pouze jedna centrální celostátní organizace. V případě návrhu Unijazzu tři roky fungovala Česká jazzová společnost vzniklá po prvém zákazu Jazzové sekce, která rozhodnutí komunistů z Ústředního výboru KSČ, ministerstva kultury, vnitra, výboru lidové kontroly a dalších mocenských institucí, tvrdošíjně negovala.(opět lze doložit ze zápisu nejvyššího v kultuře s.Mullera, ministra Klusáka, náměstka Švagery a dalších, nařizující mj. propuštění Srpa ze zaměstnání).

Z vězení jsem byl propuštěn začátkem ledna 1988, kdy již Unijazz nebyl povolen a čekalo se na výsledek odvolání, který sepisoval stejný úřad, který Unijazz nepovolil, jak jsem uvedl. Již druhý den na svobodě mne čučkaři tlačili, abych přistoupil na přerod Jazzové sekce v Unijazz za podmínky, že nebudu předsedou, ale budu mít dva hlasy.Přitom Unijazz byl již měsíce zamítnutý pro podobnost činnosti s existující Českou jazzovou společností. Bylo jasné, že zamítnuto bude i odvolání, které vyřizoval úřad, který Unijazz v prvé instanci nepovolil….

Na ukvapeném jednání, dva dny na svobodě, mne nejvíce překvapila velitelská direktorika čučkařů, například Křivánka. Za mne se postavil pouze Joska Skalník. Čučkaři byli bezpochyby zaúkolováni srazit mne pod kontrolu – a nesplnili rozkaz. Za tento neúspěch úřady definitivně zamítly i odvolání proti nepovolení Unijazzu – zcela zákonně – a bylo vymalováno..

Bilance Unijazzu je tato: Protagonisté Unijazzu vystavily 2187 osob zaevidováním na černou listinu za rok 1987.To znamená, že všichni byli pod dohledem. Čučkaři s krycími jmény přistoupili, že Jazzová sekce vyvíjela antikomunistickou činnost.
Dva čučkaři písemně a opakovaně napsali poníženě úřadům, že se nepokládají za členy Jazzové sekce a nemají s ní nic společného a mít nebudou (lze doložit).
Vladimír Kouřil – krycí Projektant předal v roce 1985 policii přes 90 stran strojem s adresami členů Jazzové sekce od roku 1970 do 1985, který obsahoval několik tisíc adres a tím je vystavil stíhání. Výslechy 200 členů existují. Předání adresáře bylo dobrovolné, jak je zapsáno v protokolu, čili adresy nebyly zabavené. To je polehčující okolnost. Větší proval za normalizace však nebyl. Sdělil i tiskaře. Jiný záznam, řekl Kouřil do protokolu, neexistuje.
Objektivně vzato, zrušení stanov Unijazzu neodporovalo zákonu. V té době mohla pro každý žánr existovat pouze jedna zájmová celostátní organizace. Tedy pro rybáře, hráče tenisu, divadelnéky, červený kříž,hasiče, včelaře, knihovníky, armádní sporty atd. V případě založení Unijazzu zde však dominovala komunisty promořená Česká jazzová společnost. Cit. z Rozhodnutí MV ČSR ze dne 17.11.1987 k návrhu na Unijazz…. s předloženým návrhem nelze souhlasit ani proto, že jeho realizace by nebyla v souladu s platnými předpisy zejména v oblasti finančně právní, průmyslově právní, autorsko právní a další …. zájemci mohou uplanit svá demokratická práva již v existující uvedené organizaci …. ze stanoviska ministerstva kultury ČSR jednoznačně vyplývá, že k uvedeným úkolům není třeba v oblasti jazzové hudby zřizovat novou organizaci…. podepsán ministr vnitra.(lze doložit).Bylo zamítnuto i odvolání dne 31.března 1988 (viz.doklady MV ČSR čj. LK/2-126/87-274). Nebyl to tedy Srp, jak lže Huňát – krycí Miroslav, řídící důstojník Doležal.
Výbor Unijazzu zaslal 7.12.1988 své rozhodnutí o definitivním ukončení a kdyby kdokoliv tímto jménem…. Srp v žádném případě nemohl ovlivnit ministerstva, pakliže ob den byl jeho případ propírán nepřátelským západním rozhlasem, chodili za ním domů velvyslanci a Mitterrand si ho spolu s Dubčekem přál mít na legendární snídani.Cit,:

Přípravný výbor bývalého Unijazzu sděluje ministerstvu vnitra, že na základě rozhodnutí ze dne 7.11.1987 a 31.3.1988 členové přípravného výboru ukončili činnost a výbor s definitivní platností rozpuštěn, veden potřebou dodržovat čs.zákonnost.

Tedy nikoliv Srp, přítel Zemana, jak zaujatě píše Huňát, ale soudruh ministr, který za šest pracovních dnů povolil legální vystěhování i nepříteli lidu a příteli Huňáta, Jaroslavu Hutkovi – i s majetkem..Šoda jen, že této šance nevyužili stovky útěkářů, co zůstali viset na drátech.

Huňát lituje každého, kdo spolupracoval s StB s donucením. Sám má krycí jméno Miroslav a narychlo se provalil Chartě, až když to bylo všeobecně známo.
To Vladimír Kouřil (Projektant), zakladatel Unijazzu, se členství v Jazzové sekci zřekl dvakrát a písemně (dochováno 16.1.1987, 4.2.1987, 3.4.1987), Tomáš Křivánek (krycí Slávek, řídící rovněž Doležal) tak učinil 11.3.1987, kdy byl již několik měsíců na svobodě a dokonce amnestován Gustávem Husákem.

Oba získali 19.prosince 2015 uznání za tzv. III.odboj od Stehlíka z ministerstva obrany právě za statečnost v Jazzové sekci. Zřejmě za desetisíce jmen a adres, která svým množstvím tak zamotala StB hlavu, že vyslýchající vybírala podle matematického a geografického klíče. Tři šanony výslechů se zachovaly.

Vladimír Kouřil alias Projektant ve slibu Ministerstvi vnitra mj.uvádí …. Slibuji na svou čest a svědomí, že budu svědomitě a obětavě plnit své povinnosti, budu poslušen příkazů ….budu zachovávat vojenské tajemství…. zákony a nařízení Československé socialistické republiky… a při veškerém jednání budu mít na zřeteli jen zájmy republiky a jejího lidu.
Za dva roky zašel za Karlem Srpem a nabídl pomoc s administrativou.Karel Srp přijal.
Otázkou může být, proč policie zavírala své lidi,dokonce i Vladimíra Kouřila. Kouřil to ví. Ze zkušenosti publikoval:Vzpomeňte, jak komunisti odstraňovali své soudruhy, jakmile nabyli přesvědčení o jejich neužitečnosti.

Chudák Kouřil. Proč tedy Artforum.
Celostátní působení mohla mít pouze jedna dobrovolná organizace. Avšak městské si mohli představitelé podle svých specifik vytvořit a řídit. Obvykle se jednalo o spolky přátel konkrétních měst a míst. Tak vzniklo Artforum. Žádost o registraci podalo až poté, co Unijazz byl ze zákona nepovolený. Artforum bylo pouze pro Prahu a náplň mělo stejnou jako sekce. Proběhl sjezd se dvěma mikrofony StB pod stolem a schválil stanovy. Psal se rok 1989 a prvé, co Artforum udělalo, bylo, že díky Joskovi Skalníkovi a Radvanu Páclovi v Činoherním klubu podepsalo Občanské fórum. Jako jediný právnický subjekt. O tom se mlčí.
Na čučkaře prasklo estébáctví až po čase a praskne další, až se odletují Sacherovy plechovky, které na příkaz Havla byly na jaře 1990 zaletovány. Třeba krycí: Smršť, Rene, Hudebník I., Kluk, Simona, Marabu, Senior, Jiří/Zdeněk, Němec,Horák, Roker, Adolf, Tesák, Táta, Karel, Klasik, Perun, Koža,Sparta, Ota, Mery, Racek, Merkur, Manik, Advokát, Čenda, Zlatka, Rokus, Jindra, Beran, Marek, Pepík,Pixa, Emil-Ivan,Zdravotník, Kytarista Alex,Prago, Akord, – co byli nasazeni na Jazzovou sekci.

Dnes by mělo být pobuřující, že před krátkým časem byli dekorováni za tzv.III.odboj včetně finančních výhod. Podíl na tzv. ocenění má pan Stehlík, dnes ředitel Památníku v Lidicích, předtím prý v generálním štábu čs.armády.

 

Komentáře jsou zakázány.